Krajský soud v Brně v čerstvém rozsudku (č. j. 40 A 31/2026-21) potvrdil, že pokud cizinci v zemi původu reálně hrozí mučení nebo nelidské zacházení, cizinecká policie nesmí vydat rozhodnutí o správním vyhoštění. Řízení by měla zastavit. Soud navázal na judikaturu Soudního dvora EU (Tadmur, Shamsi) i na starší rozsudek NSS č. j. 2 Azs 316/2023-47. Zároveň jde ale o vítězství spíše dočasné. Po zrušení plošného stanoviska OAMP k Ukrajině (k 1. dubnu 2026) se totiž nově možnost návratu Ukrajinců posuzuje individuálně. V řadě případů mu podle OAMP nic nebrání. A nové návratové nařízení počítá s tím, že rozhodnutí o návratu se vydá přesto, že návrat nebude možné s ohledem na zásadu nenavracení realizovat. Pouze se odloží.
Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 40 A 31/2026-21 ze dne 30. června 2026 rozhodl, že pokud cizinci v zemi původu reálně hrozí mučení nebo nelidské zacházení, nesmí cizinecká policie vydat rozhodnutí o správním vyhoštění. Potvrdil právní názor, který už několik let zastává ombudsman. Mimo jiné tak odkázal i na závěrečné stanovisko ombudsmana, které připravila kolegyně Veronika Víchová.
Ale je to tak trochu takové Pyrrhovo, dočasné a akademické vítězství. Vysvětlím proč.
Unijní východiska
O tomto tématu jsem opakovaně psal na síti LinkedIn (tady, tady, tady, tady a tady). Naposledy jsem připomněl rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci C-202/25 Tadmur z 26. března letošního roku. A krátce předtím stanovisko generálního advokáta D. Spielmanna ve věci C-877/24 Shamsi. V obou případech (a zdaleka nikoli poprvé) SDEU i generální advokát potvrdili: pokud nelze rozhodnutí o navrácení kvůli porušení zásady nenavracení vykonat, nelze ho vůbec vydat.
V mezidobí dne 13. května SDEU ve věci Shamsi rozhodl. Krajský soud tak odkázal i na tento rozsudek (bod 14). V něm SDEU rozlišil: faktická nemožnost realizace rozhodnutí o navrácení vydání rozhodnutí o navrácení nebrání. V daném případě nebylo možné cizince po dlouhou dobu vyhostit, protože byli v Nizozemí odsouzeni k trestům odnětí svobody na doživotí, resp. na 25 let. Naproti tomu, pokud by vyhoštěním došlo k porušení zásady nenavracení, nelze rozhodnutí o navrácení vůbec vydat.
Nejnověji 4. června 2026 tento závěr s odkazem na rozsudky SDEU ve věcech C-663/21 AA a Tadmur potvrdil generální advokát J. R. de la Tour ve věci C-182/26 Hardeker (bod 74). A následně, byť nikoli explicitně, i SDEU, který v této věci rozhodoval dne 25. června 2026 (body 87, 93).
Krátká odbočka k rozsudku Hardeker
Tento rozsudek si zaslouží v budoucnu samostatný komentář. Nyní jen velmi stručně. SDEU v něm potvrdil, že v rozhodnutí o navrácení může uvádět za splnění určitých podmínek vícero zemí návratu. To nepovažuji za nic kontroverzního. Zároveň však s odkazem jen na několik měsíců starý rozsudek ve věci C-150/24 Aroja (komentoval jsem ho zde) v bodu 76 rozsudku uvedl: „Pouhá skutečnost, že správní orgán při přijetí opatření týkajícího se zajištění nezohlednil zásadu nenavracení, tedy automaticky neznamená okamžité propuštění dotyčné osoby, pokud by soudní orgán příslušný k přezkumu umístění do vazby nebo pokračování ve vazbě státního příslušníka třetí země s neoprávněným pobytem na základě svého vlastního autonomního a samostatného přezkumu dospěl k závěru, že zásada nenavracení nebrání takovému zadržení za účelem vyhoštění této osoby.“ Zdá se mi, že oproti rozsudkům ve věcech C-383/13 M. G., N. R. a Aroja jde o další posun. V nich SDEU potvrdil: pokud jsou v době soudního přezkumu splněny hmotněprávní podmínky zajištění, nevede porušení procesního práva zajištěného cizince být vyslechnut či opožděný soudní přezkum automaticky k jeho propuštění. V rozsudku Hardeker SDEU nevadí ani nesplnění hmotněprávních podmínek (!) pro samotné zajištění cizince správním orgánem v době jeho rozhodování, pokud jsou splněny při přezkumu zajištění soudem.
Zpět k rozsudku Krajského soudu v Brně
Z domácí judikatury KS odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) č. j. 2 Azs 316/2023-47. Už ten před více než 2 lety řekl to stejné co krajský soud (viz body 31 - 34 rozsudku NSS). Dostal se i do Sbírky rozhodnutí NSS č. 4606/2024 Sb. Ale jaksi zapadl a cizinecká policie ho v praxi nerespektovala. Částečně si to vysvětluji i tím, že tento převratný závěr překryl jiný důležitý závěr druhého senátu. Totiž, že rozhodnutí o navrácení podle návratové směrnice je i rozhodnutí o povinnosti opustit území podle § 50a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. O něm je právní věta. Ke stejným závěrům jako druhý senát dospěl NSS i v rozsudku č. j. 21 Azs 134/2025-36 (bod 33) a Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 34 A 2/2025-39 (bod 39).
Po rozsudcích SDEU ve věcech Tadmur a Shamsi nemám sebemenší pochybnosti o správnosti závěrů, ke kterým krajský soud dospěl. Pokud hrozí cizinci v zemi původu skutečné riziko nelidského či ponižujícího zacházení, které bude potvrzeno závazným stanoviskem Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (OAMP), cizinecká policie nemůže rozhodnutí o správním vyhoštění vůbec vydat. Řízení by měla zastavit. Obdobně by měla postupovat i v řízení podle § 50a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Nemůže vydat ani rozhodnutí o povinnosti opustit území Schengenu, neboť i toto rozhodnutí je rozhodnutím podle návratové směrnice.
Proč to dočasné a částečně akademické vítězství?
Rozsudek krajského soudu se týká cizince z Ukrajiny a situace před 1. dubnem 2026. Tehdy platilo závazné stanovisko OAMP č. j. MV-93965-1/OAM-2022 z 20. 5. 2022. Podle něho nebylo možné občany Ukrajiny fakticky vyhošťovat. Bylo by to s ohledem na probíhající ozbrojený konflikt v rozporu se zásadou nenavracení. K 1. dubnu 2026 OAMP toto stanovisko zrušil. Situaci Ukrajinců nyní posuzuje individuálně. A v řadě případů dospěl k závěru, že jim doma nic nehrozí. A vyhošťuje je.
Co z toho plyne?
Pokud jde o občany Ukrajiny, budou po 1. dubnu 2026 závěry krajského soudu platit jen pro ty případy, kdy v řízení o vyhoštění vydá OAMP závazné stanovisko, že vycestování cizince není možné. Když shledá, že by tím došlo k porušení zásady nenavracení. V takovém případě by cizinecká policie v souladu s rozsudkem krajského soudu neměla rozhodnutí o správním vyhoštění vůbec vydat.
V ostatních případech, kdy podle stanoviska OAMP vyhoštění nic nebrání, se závěry krajského soudu neuplatní. V těchto případech to po zrušení závazného stanoviska č. j. MV-93965-1/OAM-2022 bude do budoucna o tom, o čem jen před pár dny psala kolegyně Veronika Víchová v kontextu neudělení dočasné ochrany - o tzv. alternativě vnitřního přesídlení. A o tom, zda můžeme některé části Ukrajiny považovat pro přesídlení za bezpečné. Pokud ano, lze ukrajinským žadatelům doplňkovou ochranu odepřít. Stejné úvahy jsou relevantní i pro řízení o udělení strpěcího víza podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a pro správní vyhoštění. I v těchto případech, pokud budou některé části Ukrajiny shledány za bezpečné, může OAMP žádost o strpěcí vízum zamítnout. A cizinecká policie může vydat a realizovat rozhodnutí o správním vyhoštění, protože podle závazného stanoviska OAMP bude vycestování cizince možné. O tom se bude v nejbližší době v judikatuře našich správních soudů rozhodovat.
A nakonec k té „dočasnosti“
Celou tuto několik let trvající polemiku s největší pravděpodobností ukončí nové návratové nařízení. Ve znění schváleném Evropským parlamentem dne 17. června 2026 najdete v čl. 7 odst. 4b. toto: „Příslušné orgány mohou vydat rozhodnutí o návratu i v případě, že vyhoštění brání překážka. Pokud byla v rozhodnutí o návratu určena země návratu a bylo zjištěno riziko porušení zásady nenavracení, vyhoštění do uvedené země návratu se v souladu s čl. 14 odst. 1 písm. a) odkládá.“ Obdobně bod 15 preambule návrhu obsahuje: „Rozhodnutí o návratu by mělo být možné vydat, i pokud vyhoštění brání překážka, v takovém případě by však mělo být vyhoštění dané osoby odloženo.“ Co z toho plyne? Že rozhodnutí o návratu bude možné vydat i tehdy, pokud ho nebude možné s ohledem na dodržení zásady nenavracení realizovat. Pouze se odloží. Navíc v rozhodnutí o návratu nebude nutné cílovou zemi návratu vůbec uvést (čl. 7 odst. 5 návrhu).
No nic. I tak budu rád a budu vnímat jako určitou satisfakci, pokud NSS rozsudek krajského soudu potvrdí. Ředitelství služby cizinecké policie proti němu podalo kasační stížnost. Zároveň těm cizincům (kolik jich bylo?), kterým bylo v minulosti uloženo správní vyhoštění, přestože u nich byla OAMP shledána překážka vycestování (což jim zkomplikovalo život), už rozsudek krajského soudu nijak nepomůže.
Autor je vedoucím Kanceláře veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí.